Kostarika 2019: 1. Den Praha - Amsterdam - Atlanta

Na letiště máme zamluvený taxík - přes Anetčinu kamarádku, veze nás učitel matematiky / fyziky Jirka. Že se v Dubči moc nevyzná zaznamenáme hned, když po 100 m odbočuje na místní penzion pro důchodce. Jirka si cestou libuje v různých odbočkách přes pražská sídliště, na což mu Gabča pro jistotu připomene cíl naši noční jízdy: "Tudy jsem na LETIŠTĚ ještě nejela."

Check-in uděláme v kiosku, nově se v nich tisknou i kódy na zavazadla. "Mami, máš i moje ski passy?", ptá se Kiki. Je pravda, že v Čechách je teď dost sněhu a navíc holky byly minulý víkend lyžovat. Přejdeme kontrolami, hned vybalujeme dalekohledy a hledáme tukany (viz foto). "Pani Sedláková ať se dostaví na C4... Pani Sedláková ať se dostaví na C4", zní letištní halou. Gabča běží, za chvilku se vrací. "Vás je víc?" "My jsme tři Sedlákové", odpovídá Gabča a utíká zpátky se všemi pasy. Nemine to ani Lukáše. Hledáme letadlo, moc lidí s náma nečeká: "Snad to nebude kabrio let, čepici nemám." KLM podávají kávu Douwe Egberts since 1753©, snack je domácí celozrný bochníček s lněným semínkem, crème fraiche, holandským vajíčkem a najemno nasekanou pažitkou.

Všude pak čekáme na dlouhé kontroly. V Amsterdamu nás posílají do fronty s dětmi. Později ale zjišťujeme, že není to jenom z důvodu urychlení odbavení. Otázky směřují hlavně na Gabču. Projdeme i bez souhlasu obou rodičů k vycestování dětí. Při kontrole v Atlantě jim Kiki nechává v databázi určitě nejvysmátější fotku, málem ve stylu Gangsta Hip Hop Badass.

Lukáš přemýšlí jestli si víc neproklepne Gabčinu minulost. Při boardingu z AMS do ATL je zase označena pro test na drogy a střelné zbraně. Servis Delty v porovnání s loňským rokem není tak štědrý. Vysněné Prosecco se nekoná. Oběd dostáváme nějak brzo (kolem půl jedenácté) a pak dloooouho zůstáváme bez jídla. K dispozici je ale snack bar s nabídkou mysli tyčinek, čokolád a mentos bonbónů. Lukáš si k předobědu objednává vyšlehané bramborové pyré s máslem, masové kuličky na demi glace, červené výběrové zelí dušené ve vlastní šťávě. Holky mají čerstvé penne s ratatouille z italských pomodore, paprikou a lilkem v omáčce ze sicilských rajčat. Čas krátíme televizí, spaním a Angry Birds.

V Atlantě se jdeme projít, Anetka zůstává u T7: "Tady vás počkám, asi usnu." "Mami, musíme najít DéEmko, abychom se mohli navonět," prohlásí Kiki. DM sice nenajdeme, ale voníme hezky :-) Při toulkách letištěm Lukáš pozorně sleduje tváře kolem, jestli nepotkáme někoho známého. Justin Gatlin, John Hurt a další to možná nebyli (pozn. redakce - John Hurt zemřel v roce 2017) ale moderátorku z Weather Channel jsme hned poznali. Co nás ale upoutalo asi nejvíc byla Coca Cola Freestyle stanice, kde šlo neomezeně ochutnávat všechny druhy tohoto lahodného nápoje :-) Na letištích jsme dnes nachodili 8996 kroků. Let do Liberie spíme. Všichni. Celou cestu.

Je na nás od prvního momentu vidět, že nejsme v Liberii poprvé. Po příletu se nevydáváme cestou necestou pěšky do Hotelu Hilton, ale zkušeně čekáme na Airport Shuttle. Asi pět minut. Sprcha, zhasínáme světla... Časový posun je 7 hodin. Budík nejspíš není potřeba. Dobrou noc, Kostariko. Expedice začíná právě teď.

Nedostatkové zboží - spánek
V Praze noční zimní vánek
V Amsterdamu déšť a slota
No všechno zvládá naše rota
V Atlantě se lidi hadí
Kontroly tu mají rádi
Odkrojujem vzduchem míle
Již za sebou víc než zbylé
Koutky úst nám úsměv myká
Po roce Welcome to Costa Rica