Kostarika 2019: 3. Den NP Volcan Tenorio - Rio Celeste - La Fortuna

Dnes nás budí vřešťani a gekoni. Když odhrnujeme závěsy, Lukáše s Gabčou napadá stejná myšlenka: "Tady nevíš jestli TY pozoruješ zvířata, nebo ony pozorují TEBE."

Jdeme na ranní procházku, začíná pršet. Chvilková přeháňka. Fouká silný vítr, asi se nám dnes všechna zvířata někam schovala. Snídaně je tradiční kostarická - Gallo Pinto. Sladká varianta dnes chybí. U snídaně sledujeme jak se veverky, tukani, datlové a montezumové perou o banány. Jelikož je Lukáš první host ze Slovenska, dostáváme slevu na ubytování :-) Malou. Symbolickou. Anetka trénuje anglickou konverzaci se starším párem z Kanady, mají kořeny na Hané.

V Barbudalu bylo prázdno, protože všichni chodí do Tenoria. Aspoň to tak dnes vypadalo, udělat fotku bez lidí byl docela oříšek. Vstup 12$ dospělý, 5$ dítě (Anetka za den dospěla). Do alba kostarických zvířat nám dnes přibyly nové přírůstky - hadi. A to hned 3 různé druhy. "Ten je prudce jedovatý, k tomu se moc nepřibližujte", upozorňuje průvodce. Hlavní dominantou parku je řeka Celeste - nádherně tyrkysově zbarvená. Trail vede až do bodu, kde se 2 prameny - Rio Buenavista a Quebrada Agria (jeden průzračný, druhý hnědý, obohacený o minerály) slévají do jednoho tyrkysové barvy. Lze to přirovnat k vzniku duhy, kdy vlivem lomu slunečního světla se vytváří barevná škála pozorovatelná lidským okem, tady je přítomno jen jedno spektrum barvy. Koupání je v parku přísně zakázáno, proto se holky osvěží až mimo park.

Cestou do Puerto Viejo se musíme (a - protože máme hlad, b - Arenal je prostě nádherný) zastavit v La Fortuně, městečku u sopky Arenal a vrátit se tak poprvé na místo, kde jsme byli taky loni. Večeříme v Soda La Viquez. Jejich Casado s rybou je přesně jak si ho pamatujeme - výborné.

Do Andrea Cristina prijíždíme za tmy, cesta z La Fortuny je po parádní silnici a trvá 1 hodinu. Náš Tree House je skromný domeček, skrz který procházejí kmeny stromů. Místo oken, sítě, postele mají moskitiéry. "Kdyby to takhle vypadalo u Jirky na táboře, tak bych asi i šla", Anetka zdůvodňuje proč nikdy na dětském táboře nebyla. Dnes "ponocujeme". Usínáme v osm.

Ujeli jsme 160 km, ušli 10.7 km (15'536 kroků).