6. Den Národní Park Manuel Antonio, Quepos

Budí nás Kiki, která se už nemůže dočkat koupání v oceánu. Pláže Manuel Antonio patří k nejhezčím, ale i nejvyhledávanějším. Pro návštěvu parku jsme vybrali pátek schválně. Očekáváme, že bude méně lidí než loni v neděli, kdy byl park plný turistů a místních Ticos. Mícháná vajíčka, Gallo Pinto a ovoce sa staly naší tradiční snídani. Všude ji umí výbornou.

Park otevírá v 7 hodin, my se cestou zastavíme v pekárně. Park zavírají ve 4 odpoledne, občerstvovací stánky jsme tam loni neviděli. Před Manuel Antoniem uděláme ještě 2 nečekané zastávky. První je u trojice Ar, které laškují na stromě hned u silnice. Loni jsme je málem v Caraře nenašli. Druhá pauza je u malého stromku v zatáčce, kousek od hlavní brány parku. Na něm sedící šedivé klubko otáčející hlavou a pozorující ranní provoz. V parku stojí fronty lidí u dalekohledů, aby zahlédly ruku nebo stačí taky noha lenochoda, tady sedí sám, opuštěný kousek nad námi. "My už do parku vlastně nemusíme", smějeme se. Zvíře jakoby nás slyšelo a pomalu otáčí hlavu k nám, široký úsměv. Vypadá spíš jako teenager, střední velikost.

Parkování jsme zvládli skoro na výbornou. Úspěšně mijíme první vítače, kteří výrazně gestikulují a ukazují, že toto je jediné parkoviště široko daleko. Za hlídku u auta platíme 3 tis. kolon, pěšky to máme asi 3 minuty od hlavní brány. Pokladny prošly rekonstrukcí, v 8:15 tam nejsou žádné fronty. Určitě posun k lepšímu. Další novinkou je obchod se suvenýry a kavárna s občerstvením. Máme už ale nakoupeno v El Avion - skořicové šneky a mrkvový chleba.

Odmítáme nabídky někdy až agresivních průvodců - do Lukáše šťouchá menší nagelovaný pán: "Jdi mi z cesty, ja tady dělám prohlídku." První úsek parku je plný skupin turistů s průvodci, kteří se snaží ukázat, na relativně krátkém úseku cesty, co to jde. Rána bývají nejhorší, park je ale otevřený do 16:00, kolem třetí aktivita zvířat zase narůstá, a to již máte park málem pro sebe. "Já se chci už koupat." Míříme přímo na pláže.

Koupání je ve velkém horku parádní. "Přijde mi, že letos je tady víc teplo", Gabča kráčí do oceánu. První vlna, Gabča roluje po písečném dně: "Ty jo, úplně mě to semlelo. Tohle když veme Kikču...". Kiki se háže do vln. Holky sbírají mušle. Kiki se háže do vln. Anetka se opaluje. "Namaž se. Se spálíš." "Jenom takhle ta lýtka ze zadu chci." Kiki leží ve vlnách.

Projdeme se kolem malého poloostrůvku s krásnými výhledy na oceán. "Lenochod. Počkej. Jo, tamhle je lenochod. Tam spí," ukazuje Anetka nahoru do stromů. Srst má světle hnědou, asi to bude "dvouprsťák". Kolem se proženou malpy. Šustí listí, aguti jdou lesem. Malpa krade Gabči láhev ze síťky batohu. Neúspěšně, Gabča byla rychlejší. Vypadá to jako plánována akce, kdy jedna pózuje, druhá se plíživě přibližuje za zády fotografa a ve správný okamžik "zaútočí". 

Koupání, focení malých leguánů. Rozlučka s Manuel Antoniem (uvidíme se zase někdy?) je dokonalá. Lenochod leze dolů. Lenochod leze nahoru. Lenochod se otáčí k nám, jakoby nám chtěl ještě zamávat na pozdrav. Na shledanou, kamarádi.

"Můžu rovnou na bazén?" Po plavání se sprchujeme, vytahujeme nejlepší šatičky, jdeme do města. Máme hlad, proto hledáme v Queposu Sodu. Pomůže nám TripAdvisor. Soda Sanchez je maličká restaurace u silnice (škoda). Objednávame Špagety Bolognese (Kiki), Dos Casados s rybou (Gabča & Lukáš), Rýže s mořskýmí plody a Hovězí Tacos (Anetka). Ochutnáváme ledové drinky - ananas, borůvka, papaya, jahoda. Restaurace je plná, lepší místo jsme najít nemohli. 

Hostel Plinio

Lenochod tříprstý

Kiki v interakci s Malpou kapucínskou

NP Manuel Antonio

Malpa Kapucínská

Ara Arakanga

Leguán

Casado

Costa Rican Style

Soda Sanchez

Hostel Plinio