Kostarika 2019: 2. Den Liberie - Reserva Biologica Lomas Barbudal - vodopády Llanos des Cortés

Budíme se brzy ráno. Víc brzy než ráno. Budeme mít aspoň delší den, každá minuta navíc je hodně ceněna. Předpověď na dnešek kolem 34°, od rána ale fouká silný vítr. Dnes v plánu Biological Reserve Lomas Barbudal, vodopády Llanos Des Cortés Catarata.

Lukáš zjišťuje, že na účtu má blokovanou podezřele větší částku. Přepočítát všechno přes kolony a dolary a koruny je celkem komplikované. Proto hledá potvrzení o zaplacení, které prý dostal při check-inu. Marně. Hledá dál. Dál marně. Nevadí, měli by mít přece na recepci kopii. Nakonec tam drží originál, s paní recepční si potvrdíme, že částka z booking.com je ta správná, rozdíl vrátí na účet. Věříme.

Voláme půjčovnu GreenMotion, vyzvedávají nás do 5 minut a přesouváme se kousek dál do jejich kanceláře. Přesně v devět se Ricardo zvedá ze židle, ukazuje nám klíče, auto je připravené. Převzetí vypadá o něco profesionálněji než loni, pořizujeme i obrazovou dokumentaci. Před rokem nám místo Daihatsu Terios dali Bengo, letos místo Benga máme Toyotu Rush.

Zastavujeme se krátce v bance, dolary měníme na kolony - 1 USD = 605 kolonů. V Supermarketu koupíme vodu, tortilly a slané banány.

Cesta do rezervace Lomas Barbudal není úplně nejlépe značena - odbočit musíte v malém městečku Pijije, neupozorní vás na to ale žádná tabule. Oblast je v průvodcích proto označována jako "mimo hlavní turistické trasy". Pak asi 7 km od Interamericany je Ranger Station - vstup do parku (zvláštní, tady cedule jsou). "Nemaji v pondělí zavřeno?" Vítá nás ale místní ranger. Říká, že Lomas Barbudal není úplně parkem, je to spíš rezervace pro řadu výzkumníku, kteří jsem přijíždějí studovat místní faunu a floru. Vstup se neplatí, musíme se ale zapsat do knihy. Dnes jsme jediná skupina. Podle záznamů v papírové databázi jsme pro dnešek naplnili průměrný počet návštěvníků. Oblast působí hodně vyprahle, teplota vzduchu už je určitě přes 30 stupňů (kolem 11 hodin dopoledne), moc zvířat v takovém horku asi neuvidíme. Potkáváme hlavně malé ještěrky. Objevujeme klidné místo na koupání (na doporučení Mr. Rangera jsme si přibalili plavky s sebou), kde se cestou zpátky holky ve vodě i osvěží. Všude jsou obrovské kaktusy, potěší nás z vody vylézající plaz - pracovně jsme ho nazvali "velký bazilišek". Zaznamenáme první pozorování celé naše skupiny. I Anetka říká: "Ten je hezký!" Pozor lidi. Na cestičce před námi dřepí skupinka v počtu tři. Něco pozorují. "Tam něco musí být." Jsou to mladí výzkumníci z univerzity v Los Angeles a v oblasti studují interakci malpy kapucínské s lidma. Hlavní slovo má mladá studentka, která je již rok a půl v terénu, jeji dva kámoši jsou nováčci. Říká, že jsme snad 3. kompletně lidská skupina, co za tu dobu potkala. Napravo od nás je skupina zvířecí, prý 27 opic, která si začíná na lidi zvykat (spíš na tu jejich partu), jinak by malpy byly vysoko v korunách stromů a jen co by nás zahlédly, utekly by. Pro členy této skupiny mají dokonce i jména, umí je už od sebe rozeznat. Malpa se v divočině dožije asi 30 let. Zajímavé setkání. S opicemi. S výzkumníky samozřejmě taky. Jelikož se malpy rozhodly popojít (přeskákat) o trochu dál, studenti je následují a mizí v křoví. My si přejeme, ať nám ještě dlouho vydrží štěstí na milá setkání, které se nás drží od loňska.

Vodopády jsou značeny hned od hlavní dálnice, asi tam bude i víc lidí. Vstup platíme v kolonech (4 tis. dospělý, 2 tis. dítě - i Anetka je ještě dítě). Na parkovišti už pár aut stojí, předpoklady se naplňují. Ještě že není víkend. Vodopád je úchvatný! Voda o něco chladnější než v Barbudalu, stejně si koupání užíváme. Nejvíc Kiki, očividně má na sobě radši plavky než helmu a přeskáče. Sedíme na vyhřátých balvanech a nohy chladíme ve vodě. Garra rufa bez Slevomatu se slevou 100%. Nádhera.

Dnes spíme nedaleko NP Volcan Tenorio. Naše casita se jmenuje Pura Vida a je součástí asi 6 domků Casitas Tenorio. Vlastní trail se chystáme probádat hned zítra ráno. Holky jsou z místa nadšené. "Tohle bude nejhezčí ubytování ze všech", konstatuje Kiki. Káva, třtinový cukr a sušená smetana jsou k dispozici, co hned využijeme. "Zkus ten cukr, to je úplně jiná chuť", říká Gabča, dolévá filtrovanou kávu a plnou lžičku cukru si dává rovnou do úst. Je až neuvěřitelné kolik druhů ptáků je kolem nejen slyšet, ale sedají si přímo na větve stromů u naší terasy. "To byl tukan! Viděli jste? Normálně tukan tady přeletěl!" Anetka sdílí nadšení. Kiki píše deník do školy a pozoruje kolibříka. Večeříme na terase u zvuků džungle. Kikče to asi připomnělo léto u babičky: "Tady to vypadá jako na Lipně. No ale trochu lepší jak na Lipně." Holky honí po zahradě nosála.

Dnes jsme ujeli 100 km, ušli 7.93 km (11'573 kroků). Usínáme v 7 večer.